autorautor
TOMÁŠ BOSAMBO

ČESKY
Zmíním alespoň okrajově vlivy, které na mě měly formativní účinek. Narodil jsem se v sedmapadesátém. Na přímou cestu ke dřevu mě navedl dědeček Václav Martinovský, u kterého jsem prožil nejkrásnější část dětství v Kněžských Dvorech, dnes součástí Českých Budějic. To byl člověk, který odešel ve čtrnácti letech pěšky! z Domažlic do Vídně vyučit se tesařem. Babička, velmi prostá žena, mě vždy udivovala např. svými figurálními zvířecími kresbami. Moje maminka o sobě tvrdí, že v životě múzou políbena nebyla. V rodině Dostálů o žádném výtvarníkovi nevím.

Vzdělání mám technické střední, dokonce tři semestry velké strojařiny. Odtamtud jsem utekl podržet národní hospodářství a navrhoval jsem tři roky turbokompresory. Je zjevné, že se z toho ČKD dodnes nevzpamatovalo. Šest let po maturitě jsem se vrátil k životu - studia na FTVS-UK, která jsem dotáhl k doktorátu. Poslední rok studií jsem už byl zaměstnán jako profesionální trenér u mládeže v kanoistice. Po šesti letech padla opona a sní i na 10 let finance z ČSTV. A tak se od devadesátého živím dřevem, i když jsem zůstal jedním z těch bláznů, kteří u sportu pracují dobrovolně. No, a konečně jsem i vyučeným řezbářem.

Tři roky skautování po osmašedesátém mně zůstalo pod kůží a taky takové to ortodoxní vandrování přírodou, kdy je potupou použít k rozdělání ohně papír či druhou sirku, nebo přespávání v záhrabech při -15°C. Ve sportu jsem osciloval mezi výkonnostním a vrcholovým pojetím, v atletickém desetiboji a v klasickém lyžování jsem měl 2.třídu. Z rychlostní kanoistiky mám nějaký ten titul Mistra ČR a medaile jěště z federálních mistrovství. Dodnes závodím za dědky (zlato z ME 2005 kategorie nad 45 let).

ENGLISH
Welcome to all lovers of wood. You have reached the pages of Tomas Bosambo, wood carver and sculptor from Prague. The most frequently used material for my carvings and sculptures is wood, though I also work in clay, stone, bronze, plaster, ice, snow and sand. The sculptures depicted here are mainly carved from linden wood, oak and walnut.
If you are interested in any of these items, it is possible to arrange a visit to one of my two Prague studios or my summer residence in Southern Bohemia. Large pieces are normally created on location. The completion time depends on the complexity of the work, usually up to ten days. In cases of larger projects, such as works for gardens, parks or public places, I am able to enlist the help of some of the best Czech artists and wood carvers.

POSTŘEHY
Mým velkým problémem je nedůsledná dokumentace a archivace. Mnoho děl zmizelo nenávratně ve světě a já si je ani nevyfotil. Něco jsem narychlo halabala cvaknul automatem, což podle toho taky vypadá. Takže vám předkládám jen to,co technicky obstojí. Taky jsem zatím ještě neměl potřebu stavět si pyramidu, tzn. zanechat tady po sobě pomník. Proto neschraňuji své práce, vystavování mě neoslovuje. To zřejmě ale přijde s věkem.

Jsem vyučeným řezbářem, absolvoval jsem v roce 2004 a to přesto, že se dřevem jako sochař pracuji asi od roku 1975. Kromě již zmíněného dědečka jsem měl ještě to štěstí, že jsem začátkem devadesátých let úzce spolupracoval s dřevařským inženýrem a bývalým dlouholetým učitelem na žižkovské umprumce, s člověkem nesmírně šikovným a znalým, ale bohužel alkoholem poznamenaným.

Při studiích na vysoké škole jsem ještě stíhal navštěvovat teoretické předměty na VŠUP a v té době jsem taky přičuchl i ke kameni, zejména pískovci. Pracoval jsem načerno s partou kameníků na rekonstrukcích u sv. Jakuba. Platili mě v naturáliích - cajkem a kamenem. A vyučit mě nechali na opuce, kdo s ní dělal, ví o čem mluvím. Mohu všem také doporučit to, na co jsem přišel až po letech. Začínal jsem rovnou ve dřevě, postupem času objevil kámen, ale dnes si skoro ke každému složitějšímu objektu splácnu model. Totálně na hlavu postavená geneze. Dělat rovnou do materiálu třeba na ztracenou kresbu umí opravdu málokdo.

Miluji kostely. Chodím do nich rád a s velikou pokorou a úctou, ovšem nikoliv jako věřící, ale jako obdivovatel umu a pracovitosti našich předků. Mám rozsáhlý, ale nezpracovaný, video a fotografický archív i francouzských kostelů a italských muzeí a galerií, zaměřený na sochy. Smekám před podlahami v ruských historických stavbách, to co dokázali většinou italští řemeslníci ve své době v Jekatěrinskom dvorci - např. v Centralnom kabinětě nebo v Ostankinskom dvorci v Italianskom paviloně je pro mě neuvěřitelné. Už proto, že jsem dělal na opravách a výrobě mozaikových parketových podlah při rekonstrukci pražského Arcibiskupského paláce.

Častá otázka je na odbyt. V řezbařině a restaurátořině je to problematické. Bez licence nemáte na státní zakázku nárok. Jinak zakázky jsou nejlepším řešením, zejména co se týká záloh a plateb. Další cestou je využití prodejních galerií. Upozorňuji ale, že není možné mít velké oči, např. galerie v centru Prahy chtějí po kupci dvakrát tolik, než dají vám a práce berou pouze do komise.

Neznám dnešní situaci ve školství, ale mě do těchto institutů chodit nenaučilo. Až praxe. Při navrhování křesel a sedaček jsem teoreticky vstřebal učební obor čalouníků. Hned se s nimi jinak jedná, když se orientujete třeba v typech šrafování různých materiálů. Takto jsem se vyučil i kamnářem, topenářem, když jsem potřeboval stavět třeba pec nebo sporáky s kobkou. V knihovně jsem také objevil výše zmiňované ruské historické parkety, našel nejrůznější restaurátorské postupy, přehledy historických řezbářských prvků pro různá období a slohy atd.

Přiznávám se k někdejšímu občasnému využívání své schopnosti orientovat se ve třech rozměrech, a to ve vztahu k děvčatům. Pochválíte-li ženě vzhled nebo postavu, s taktem ji přesvědčíte, že by to stálo za přenesení do hlíny, dřeva, kamene či na fotografii, většinou uspějete. Asi proto jsem vytvořil nejvíc ženských aktů v době ranné dospělosti. I když první maličkou ženskou postavu jsem vyřezal z kmínku vánočního smrčku kuchyňským nožem a žiletkou (dnešní děti sice neznají žiletky, zato už není problém sehnat dláta).

autor